JSME GARANTEM PRŮVODCE NATIONAL GEOGRAPHIC

JSME LICENCOVANÍ SPECIALISTÉ NA AUSTRÁLII

mapa austrálie

Austrálie

Žralok bílý

Žralok bílý je nejobávanější australský zabiják, který dorůstá délky až 6 metrů a může vážit i 3 tuny. Útočí rychle a bez varování. Avšak je také tvorem, který je dokonale vybaven na život v moři a který je, bohužel, ohrožen vyhubením.

Žralok bílý (Carcharodon carcharias) je velký žralok čeledi Lamnidae vyskytující se v pobřežních vodách. Je považován za člověku nejnebezpečnějšího žraloka a jako takový byl dlouhodobě systematicky huben námořníky a rybáři. Jeho pronásledování ještě zesílilo po uvedení úspěšného filmu Čelisti, takže v současné době čelí bezprostřední hrozbě vyhubení. Ve skutečnosti tito žraloci člověka systematicky neloví, k útokům dochází pouze tehdy, spletou-li si jej se svou běžnou kořistí.

V podstatě skoro každý živočich žijící v oceánu je jeho potenciální kořistí – čím větší, tím lepší. Tuňáci, marlíni (ryby příbuzné makrelám) a mečouni patří k jeho nejmilejším pochoutkám, zatímco lachtany, tuleně a delfíny uvítá spíše jako svačinku.


ŽRALOK BÍLÝ - NÁŠ TIP

Při koupání či surfování na většině australských hlídaných pláží nemusíte mít z útoku tohoto tvora strach. Tyto pláže jsou totiž hlídány několika spolehlivými systémy - jednak pobřežními sítěmi, jednak hlášeními od pobřežní/plážové hlídky, ale i přelétávajícími helikoptérami, které jakékoli podezřelé objekty v mořské vodě spolehlivě a včas nahlásí hlídce na pláži, která následně informuje ostatní návštěvníky.


Jako jeden z mála žraloků si dokáže udržovat vyšší teplotu těla než má okolní voda. V jeho svalech tvoří cévy spletitou síť. Při pohybu se zahřívají svaly a tím i krev v cévách. Krev vytékající ze svalů, potom ohřívá studenou krev přitékající ze žaber. Pro žraloka to má mnohé výhody. Jeho svaly jsou neustále připraveny k akci a také trávení probíhá mnohem rychleji. Potom co se žralok nasytí, zvýší se teplota jeho žaludku o 6 °C. Když kořist rychle stráví, může opět brzy pozřít novou. Tak si vytváří zásoby na horší časy.

Žralok bílý lidi systematicky neloví, obvykle je napadá v situaci, kdy mu připomínají ploutvonožce (což je ovšem téměř každý člověk plácající se na hladině, surfař nebo potápěč). Na základě etologických studií dnes víme, že útok bílého žraloka na ploutvonožce probíhá podle jakéhosi „plánu“. Žralok nejprve zaútočí na kořist zespodu s cílem vykousnout z jejího těla velký kus. Potom kolem své kořisti plave a vyčkává, až ji silné krvácení oslabí natolik, že se již nebude moci bránit. Snaží se tak vyhnout zranění, které by mu mohl ploutvonožec při zápasu o život způsobit např. drápy. Teprve pak se ke kořisti vrací, aby ji sežral. Tento poznatek o způsobu lovu bílého žraloka, vede k vysvětlení mnoha smrtelných nehod plavců a surfařů. V případě, že jsou mylně identifikováni jako ploutvonožci, probíhá útok stejně. Rozdíl je v tom, že po prvním „ochutnávacím“ zakousnutí se žralok mnohdy už nevrátí, nebo se oběti podaří dostat z vody, dřív než k tomu dojde. Tak či onak, vzhledem k velikosti bílého žraloka, bývají následky i tohoto jediného kousnutí často smrtelné.


ŽRALOK BÍLÝ - ZAJÍMAVOSTI

Žralok bílý stejně jako další žraloci dýchá pomocí žaber, které se při přijímání vody neotevírají a nepulzují jako u ryb. Žralok se proto musí pořád pohybovat, aby do žaber přicházela čerstvá voda a on se nezadusil, což se stává, pokud se zamotá do rybářských sítí.

Svým mimořádně výkonným čichem (tisíce drobných jamek, kterými je poseta špice jeho čenichu) dovede žralok vystopovat i nepatrné množství krve (1 kapka v 4,6 mil. litrů vody)!

Poslední výzkumy ukazují, že přední část i s boky na hlavě je pokryta čidly schopnými vnímat velmi slabé elektrické pole. Touto vlastností se řadí mezi dokonalé výtvory evoluce. S velkou pravděpodobností právě typ elektrického pole velmi spolehlivě vyhodnotí a podle určitého vzorce rozhodne o napadení jiného tvora.